Únor 2011

17 - Lepší dny příjdou brzo

23. února 2011 v 14:00 | Tess
Když jsem mu jídlo podávala a naše ruce se dotkly, jako bych dostala elektrický šok a málem jsem jídlo upustila. Všiml si toho:
"Vždyť už jsme se i líbali, tak z čeho jsi nervózní? Kéž bych tě tak měl jenom pro sebe," zasteskl si.

16 - Lepší dny příjdou brzo

22. února 2011 v 14:00 | Tez
"Nechci být nezdvořilá, ale jsme přece jenom studenti. To že máme nějaký úkol neznamená, že musíme být jako opravdoví tajní agenti."
"Třeba ale jednou budete."
"Potom ale přece nebude svádět někoho jako Vaška."
"To asi ne. Budou mnohem horší," snažila se mě asi uklidnit ředitelka. "Takže první půjde Vašek. Pošeptám Emě kód. Ona si ho zapamatuje. Nebudete se snažit ho získat, ale musíte se s ní sblížit a zpracovat ji. K mučení se dostaneme později. Pak se role prohodí.
"Cože, mučení? To snad ne! To nemyslíte vážně."
"Klid Emo, dám si na tobě záležet."
Tak Vašku, vy běžte do vedlejší místnosti." Odešel a osaměly jsme s ředitelkou.
"Emo, vím, že nemáš Vaška ráda, že máš přítele, ale takhle to chodí. Nemusí se nic dozvědět. Vlastně nesmí. Tohle je tajná operace."
"A co když se později tímto zabývat nechci? Nemůžu mu to říct? Nechci mu lhát."
"Mohla byste tím ale ohrozit celou operaci. Co když patří ke krtkovi?"
"On? To snad ne! Ale dobrá, použiji to pak i na něj. Pokud bude čistý, můžu mu to říct?"
"Jistě. Pokud bude čistý. Teď ale běžte. Váš kód je čáp."
Šla jsem do vedlejší místnosti a posadila se jako na bar. Když se ke mně Vašek přiblížil, zašeptala jsem:

"Nepovede se ti to!"
"Vsadíš se? Madam, nemohl jsem si nevšimnout, že tu sedíte sama. Mohu si přisednout k vám?"
"Jak je libo?" Vzala jsem do ruky imaginární koktejl a trochu jsem ho usrkla.

~~~~~~

A v nich byl Kuba. Na sobě měl jenom trenýrky.
"Neruším? Můžu dál?" zeptala jsem se, a opatrně jsem se rozhlížela, jestli někde neuvidím nějaké holčičí oblečení, případně holku. Všiml si mého divného chování:
"Nemusíš se bát. Nikdo tu není. Včera jsem kromě tebe žádnou nenašel. Pojď dál," otevřel mi o něco víc dveře a skočil si pro župan. Došla jsem do kuchyně a vytahovala jsem věci z McDonaldu. Když se vrátil, všechno už bylo nachystané:
"Říkala jsem si, že asi budeš mít po včerejšku kocovinu, tak by ti tohle mohlo pomoct." Usmál se na mě. Když jsem mu jídlo podávala a naše ruce se dotkly, jako bych dostala elektrický šok a málem jsem jídlo upustila.


15 - Lepší dny příjdou brzo

21. února 2011 v 14:00 | Tufi
Tvého kluka bohužel znám, a nemusíš mi říkat nula, když mě ani neznáš."
Nevypadala vůbec vyvedená z míry: "Právě proto, že tě neznám musíš být nula. Neviděla jsem tě na žádné party." Už mě to nebavilo.

14 - Lepší dny příjdou brzo

20. února 2011 v 14:00 | Tez
Myslím, že jsem dokonce usnula.

°°°°°°°°°°

Petra zůstala na oslavě skoro do půlnoci, potom, co jsem odešla, tam byla nemladší, a všichni kromě Tima už byli opilí. Nevadilo jí to, stejně se zajímala jenom o něj. Potom co už většina lidí odpadla, šel Tim s Petrou do svého pokoje a sedli si na postel.

13 - Lepší dny příjdou brzo

19. února 2011 v 14:00 | Tess
"Cože?" ozval se najednou Vítek. "Tobě se líbí Tim?" S Péťou a Michalem jsme na sebe koukli: "Všechno při starém." "Ale přece jen o něco lepší," dodala jsem a opřela se o Vítka.

°°°°°°°°°°°°°°°°

12 - Lepší dny příjdou brzo

18. února 2011 v 14:00 | Tufi
Pak zjistil, že už je devět. Měl být dávno v klubu. Nechtělo se mu tam. Mnohem radši chtěl být s Terkou, ale co mohl dělat. Třeba tam narazí na nějakou lepší holku.

°°°°°°°°°°°°

11 - Lepší dny příjdou brzo

17. února 2011 v 22:50 | Tufi
"No, asi by to šlo, ale kde a kdy? Nebylo by jednodušší, kdybych jí ho dal v pondělí ve škole?"
"To by možná šlo. Tak to s ní pak vyřeš třeba přes facebook, ok?"
"Ale já ji nemám v přátelích!"
"No tak si ji přidej, ne? Musím končit, tak ahoj."

10 - Lepší dny příjdou brzo

16. února 2011 v 14:00 | Tess
"No tak, co se stalo?"
"Dal mi pusu. A pak jsem mu řekla, že mu dám druhou šanci. Nevím, jak to dopadne. Pořád ho mám ráda. Ale ten vztah přece musí mít nějaký smysl! Ale třeba smysl má. Na druhou stranu, s Kubou je to možná jenom fyzická přitažlivost. Hlavně mě takhle nesmí vidět."

09 - Lepší dny příjdou brzo

15. února 2011 v 14:00 | Tez
"Díky. Tak jak vypadám? Příšerně co?"
"No tak, myslím, že teď je to Vítkovi stejně jedno."
"Když já nevím co s tím mám udělat."

08 - Lepší dny příjdou brzo

14. února 2011 v 22:45 | Tufi
Věděl, že tam bude jako král, že to všechno vymyslel. Těšil se na to.

~~~~~~~~~~~

Asi po hodině jsem už skoro doma. Bylo to něco kolem pěti kilometrů. Nejsem tak daleko od našeho domu, takže vidím, že někdo stojí u branky. Nedokážu tu osobu identifikovat.

07 - Lepší dny příjdou brzo

13. února 2011 v 14:00 | Tess
"To budeš hodná. Dík."

°°°°°°°°°°°°

Kuba vyběhl za Emou ven, ale už byla pryč. V duchu nadává na ostatní kluky. Když se vrátí do pokoje, slyší Airplanes od B.O.B.

06 - Lepší dny příjdou brzo

12. února 2011 v 14:00 | Tufi
"Nic mu neříkej. Do půl hodiny tam budu. Hlavně mu nic neříkej. Alespoň to konečně probereme. Pá, mám tě ráda. Uvidíme se za chvíli."
"Ahoj. Pokusím se ho uklidnit." Položím telefon a uvidím Kubu ve dveřích.
"Kdo to byl?" Nevím, jak dlouho tam stál a poslouchal, ale je to hrůza. Dojdu k němu a přitisknu se k němu:
"Je mi to fakt blbý, ale budu muset jít. Nevím, kolik jsi z toho hovoru slyšel, ale je to docela komplikované."
"Slyšel jsem tu část, že někde za půl hodiny budeš, a že někdo někomu nemá nic říkat." Ok. Nějak mu to vysvětlím. Zvedla jsem se a zamířila jsem do předsíně obléct se: "Už docela dlouho se mi líbí jeden kamarád, a teď to vypadá, že si to konečně taky uvědomil. Ale já nevím, jestli ho ještě chci. Navíc, když jsi tu teď ty. Nechci mu ale ublížit. Musím to s ním probrat."
"Znamená to, že jsem mimo hru?"
"Nejsi. Já nevím, jak to bude. Pořád k němu cítím, ale uvědomuju si, že by to nemělo smysl. Ozvu se ti. Pa." Políbím ho na tvář a utíkám pryč. Slyším jen, jak za mnou něco křičí. Nevím co. Ale z nějakého důvodu mi stékají slzy po tváři.

°°°°°°°°°°

'Doufám, že Ema dorazí brzy,' myslí si Petra, schovává mobil do kapsy a jde zpátky za Vítkem. Ten sedí nehnutě na gauči a zdá se, že přemýšlí.
"Vážně mám být víc akčnější? Když Ema se zdá být tak silná. Nechtěl jsem vypadat divně." Nevím co mu na to říct. O tomhle jsme se nikdy nebavily.
"Vítku, tohle já nevím. Na to se musíš zeptat Emy sám." Jak to uslyšel, rozzářily se mu oči. "Přijde?" A vzápětí se mu v nich objevil strach:
" Ty jsi s ní mluvila? Říkalas něco o mě?"
"Říkala, že tu bude do půl hodiny. Musíš se sebrat. Takhle na ní fakt nezapůsobíš."
"Co mám dělat?"
"Chovej se normálně, buď přirozený. Prostě jako vždycky. Tak tě má ráda. Neboj. To zvládneš. Musíš jenom být sám sebou. Vždyť tě má ráda. Nemám jít pryč?" Zase se mu objevil v očích strach.
"Ne prosím, zůstaň tady." Petra pomalu začíná litovat, že vůbec přišla. Nelíbí se jí být součástí něčeho takového. To by si měli vyřešit sami.
"Mám ti donést něco k pití?" Lída to myslí dobře, ale zároveň potřebuje na chvíli zmizet, aby mohla zavolat Michalovi. Nebylo by nejlepší, kdyby se tu najednou objevil. Snad sebou Terka nepřivede toho kluka.
"To budeš hodná. Dík."

°°°°°°°°°°°°

Pomáhat lidem

12. února 2011 v 12:08 | Tess |  Téma týdne
Nedávno jsem o smyslu svého života přemýšlela.
Občas se mi zdá, že mi život utíká mezi prsty. V jednu chvíli jsem netečná, dny strávím sledováním seriálů a potom jsem na sebe naštvaná, jindy se vrhnu na několik věcí najednou.
Hrozně spěchám. Kromě toho, že bych se měla zaměřit na přípravu k maturitě a její úspěšné složení, se věnuji autoškole, podávám přihlášky na vysoké školy, trávím čas jako dobrovolník (pro jednu organizaci pořádající výměnné pobyty).
Občas mě napadá, proč tak spěchám? Kam se chci dostat? Proč nežiju svůj život klidněji?
Asi pořádně nevím, co se svým životem dělat, tak se jenom někam honím.
Vím, že bych chtěla pomáhat lidem, ale pořád nevím úplně přesně jak. Když se to tak vezme, pomáhá skoro každý (od doktorů přes učitele, až třeba po prodavačky v obchodech).
Každý ale pomáhá jinak, a já pořád nevím, který způsob zvolit.
Běžím běh na dlouhou trať a pořád nevím kde a jak skončí.

05 - Lepší dny příjdou brzo

11. února 2011 v 14:00 | Tea
"Ema už někoho má?! Sakra!"
"Počkej, počkej. To já sice nevím, ale nemyslím si to. Jen, nedávno jsme se o tobě bavily. Říkala..." Petra nevěděla jak to zformulovat:

"Má tě ráda, ale nemyslí si, že by s tebou ještě chtěla něco mít" naznačila prsty uvozovky.
"Proč? Proč mě nechce?"
"To je jednoduchý. Líbíš se jí už skoro půl roku a pořád se nic nestalo. Nic jsi neudělal, tak se ohlíží jinde. Víš, přesně to nazvala tak, že jsi moc flegmatický. Předpokládala, že to vyjde a budete spolu a tak riskovala, a nakonec se bojí, že zničila vaše přátelství."
"Cože? Jak zničila naše přátelství? Jak, že se jí líbím půl roku?"
"No, protože se vlastně nemáte o čem bavit, a pořád se akorát hádáte. A dával si pořád falešná znamení."
"Falešná znamení? Jaká třeba?" Vypadá tak zmateně. O tomhle se s ním Petra bavit nechce. V duchu jen přemýšlí nad tím, kde můžu být.
"Vzpomeň si na tu Movie night. Na Knoflíkáře." Při vzpomínce na ten večer se Vojta usměje.
"To bylo fakt skvělý. Koukali jsme na ten blbej film a to bylo všechno." Vojta se pořád snaží vypadat drsně, tak nevyslovuje to, co Petra stejně ví - držel mě během filmu za ruku.
"Bože, ty jsi pitomec." naštve se. "Já vím, že jste se drželi za ruce. Nenapadlo tě třeba, že Ema čeká, že něco uděláš ty? Proč ses vůbec rozhodl teď?" Zvedla se a odešla na záchod. Chtěla zavolat Emě.

°°°°°°°°

Sedíme u Kuby v pokoji. Je to trochu divné, protože tohle normálně nedělám. Normálně se taky s nikým nelíbám, poté co ho poznám. Stalou se mi to jenom jednou. Nedá se nic dělat, když je v tom tak silná chemie. Mám pocit jako bych ho znala už roky. Během cesty k němu domů jsme si vyprávěli o všem možném, ale hlavně o nás. Když jsme pak dorazili k němu domů, nedalo se to už vydržet. Prostě jsme se na sebe vrhli. Nevím, jak dlouho už tu jsme, Tomáš akorát odešel udělat nám něco k pití.
'Can we pretend that airplanes in the night sky like shooting star' To je můj mobil! Zajímalo by mě, kdo mi teď volá. To se vůbec nehodí! Péťa? Co asi potřebuje?
"Ahoj."
"Kde jsi? Vítek se tady málem rozbrečel!"
"Cože? Proč?"
"Kvůli tobě! Že už ho nechceš. Najednou mu to došlo. Tak dorazíš?"
"Nevíš jak je mi to trapný, ale s někým jsem se seznámila."
"Fakt? To je super! Moc ti to přeju, aspoň někdo. Ale na druhou stranu se teď musíš rozhodnout mezi dvěma rukama. Ale co mám říct Vítkovi?" Ach jo. Proč se to musela stát takhle?
"Nic mu neříkej. Do půl hodiny tam budu. Hlavně mu nic neříkej. Alespoň to konečně probereme. Pá, mám tě ráda. Uvidíme se za chvíli."

04 - Lepší dny příjdou brzo

10. února 2011 v 22:42 | Tea
"A přijde dneska?" "Měla by tu každou chvíli být." Sotva to dořekne, zazvoní zvonek. "Já jdu otevřít!" rozeběhne se Vítek ke dveřím.

°°°°°°°°°°

03 - Lepší dny příjdou brzo

9. února 2011 v 22:41 | Tez
"Souboj? A to jako jak?" Nikdy jsem o žádných soubojích neslyšela. Kromě toho, že kluci o přestávkách hrají hry na počítači, o ničem jiném nevím.
To už se ale slova ujímá Šimon.

02 - Lepší dny příjdou brzo

9. února 2011 v 22:40 | Tess
Celkově se mi zdá být jiný. Dojdou mi slova a jenom na něj zírám.
Proberu se teprve, když mi Hanka strčí do ruky: "Emo, už budu muset jít." a pomalu se zvedá. "Cože? Jo jasně, to je v pohodě, běž, já jenom dojím a pak taky..."

01 - Lepší dny příjdou brzo

9. února 2011 v 22:39 | Tufi
Je konec ledna. Není už taková zima, jdu domů pěšky, ne proto, že bych chtěla, ale noční autobus mi ujel o pár minut. Je něco po půlnoci. Cestu osvětluje jen pár pouličních lamp, vítr mi rozhrnuje kabát, na kterém mi chybí poslední knoflík.
Kdybych takhle šla před pár týdny, asi bych měla docela nahnáno, ale vzhledem k tomu, co se během poslední doby stalo, dám si klidně sluchátka do uší a pustím si muziku naplno.
~~~~~~~~~